Sambo
je bojový
sport typický pro Rusko, později Sovětský svaz a dvou
jeho satelitů: Bulharska
a Mongolska. Teprve po převratu se nepatrně rozšířilo i
do dalších zemí, i do
Česka, ale zájem o něj je nevalný. Vzniklo ve 20. letech
minulého století, kdy
Rusové se pokoušeli mít vlastní
bojový systém s pravidly, která by umožňovala
také jeho provozování na soutěžích.
Samotný název je akronymus z pojmů
Sam(ozatschita) B(ez) O(ruzhja). Tedy Sebeobrana beze zbraně.
(Transcribce z
cyrilice též zvané azbuka má několik forem; i
českou formu Samozaščita bez
oružja.) Nevalný význam tohoto sportu je v tom, že z
technik které byly vzaty v
potaz byly vypuštěny všechny nebezpečné a nakonec
zbylo torso, které snad z asi
80% technik se kryje s judo. Odmyslíme-li si
formální aspekty (dříve kulatá
žíněnka, trenýrky namísto dlouhých kalhot a
pouze 2 barvy pásků ve funkci
rozlišovacích šerp), pak by nezasvěcený
pozorovatel až po delší době seznal, že
nesleduje judo, nýbrž sambo. Hlavní rozdíl je v
tom, že v sambo je většina způsobů
nasazení škrcení považována za životu
nebezpečné a počet technik škrcení je tím
omezený. Zatímco v judo jsou nohy soupeře pro
úchop rukou téměř nedotknutelné,
v sambo jsou techniky na nohy (páky) důležitou
součástí tohoto sportu. Hodové
techniky jsou v podstatě totožné s judo, ale mají
ruské názvy. (Např. Kata
guruma je Melnica, neboli Mlýn a lze ji provádět i z
kleku.) Je pochopitelné,
že při takové podobnosti systémů bývá
tentýž sportovec vystaven ve vitríně
vítězů vždy dvakrát: za judo, a za sambo.
Trenér Centra nemá
přílišné znalosti Sambo. Od roku 1971 se příležitostně zastavoval při svých
vědeckých expedicích v bulharských klubech; nešlo ale o systematickou výuku. Co
je na Sambo cenné, jsou jeho unikátní techniky na nohy soupeře, které se dají
dobře zakomponovat do technik sebeobrany. Nejnebezpečnější techniky jsou vždy
ty, které bojovník nezná. A techniky sambo skutečně až donedávna byly v Česku
mimo naše Centrum zcela neznámé.
Důležité
je vědět,
že pod pojmem Sambo se ještě kryje změť systémů,
které nemají se sambo příliš
společného. Označují se jako Bojové sambo a jsou
často na hranici konfliktu se
samotným názvem, který říká
„beze zbraně“. Dokonce existují už i výběry
těchto
„nadstavbových“ technik pro soutěže. Kolem roku 1950
napsal „český“ sportovec
Levský (Levskij) brožury o sambo, kde se ještě o
skutečné sambo nejednalo.
Výstižnější název by byl „Zabij jak
umíš“. A pokud kdo zaslechne, že
věhlasný „Specnaz“ (často chybně jako Specnas)
(Vojska Specialnogo
Naznatschenija) užívá Sambo, pak je asi obraz tohoto
pojmu „Bojového sambo“
úplný. (Solidní údaje o Specnaz-u
podává vyjímečně Wikipedie.)