Učitele není
možné nahradit. Neexistuje ani film ani učebnice, která by dokázala dát
dostatečné množství údajů k tomu, aby sebeinteligentnější sportovec se
naučil řádně nějaký sport nebo dokonce bojové umění. Učebnice je pomůcka,
ne základ. Pokud bojovník ovládá jednotlivé techniky, může si obohatit své
znalosti tím, že prolistuje publikaci a ihned se všimne techniky, která je mu
cizí. Ale zde nehrozí, že by se naučil z knihy techniku, která nefunguje,
protože základní cítění logiky už má ve svém podvědomí. Stejně tak není naděje,
že by objevil v knize něco zásadního. Vždy jde jen o důvtip montáže
některé techniky do jiného kontextu. Učebnici chybí základní lidský faktor a to
je opravování žáka. I velmi inteligentní žák, kterému se vysvětlí všechna
kritéria techniky, v momentě, kdy začne provádět techniku, zároveň provádí
tolik chyb, že rozumný trenér musí upozorňovat jen na chyby nejmarkantnější, a
ostatní „nechat na později“. Avšak je až zarážející lidská nedokonalost ve
schopnosti pamatovat si. Proto je nutné v době mezi tréninky připomínat si
je. K tomu pak slouží texty.
Učebnice pak
se liší od filmu tím, že dokáže dát čtenáři něco víc, ale za cenu, že každá
technika bere velmi mnoho místa a proto i času autorovi i čtenáři. Z toho
důvodu považuji za vhodné popsat techniku podrobně, ale zároveň dát heslovité
poznámky k samotným vyobrazením. Žák si pak v mysli promítne vše
z popisu textu a do terénu už mu stačí jen vyobrazení s heslovitými
poznámkami.