Jak už je psáno v
kapitole o karate, kung-fu přišlo do Československa možné nejdříve přes naše
Centrum. Každý darebák má obavy ze svých zlých činů, tedy i komunisté. Měli
obavu že se stane co se nakonec stát muselo, zřejmě to i logicky předpokládali,
a šlo jen o hru o čas. Natolik se báli mas, že normální člověk (civilista)
nesměl vlastnit zbraň a také ovládat boj zblízka cítili jako hrozbu. Sledovali
tedy vynikající sportovce a přetahovali je na svou stranu, či, aby je měli
alespoň pod kontrolou. Nezřídka tedy pomocný dělník v roli dobrého závodníka se
stal trenérem, během roku zvládl střední školu a pak během několika desítek
jednotlivých dnů v toku pěti let vysokou se sportovním zaměřením. V
Československu bylo povoleno jen karate a judo, mluvíme-li o orientálních
bojových sportech. Sovětský svaz šel ještě dál. Měl judo a sambo (velmi blízké
judo). Až v 70-letech povolil karate, aby ho po asi 10 letech opět zakázal.
Přitom vše bylo
těžce pod kontrolou pod Československým svazem tělesné výchovy. (Něco jiného
byl „svět“ ozbrojených složek. Ten však byl slušným lidem, kteří by nikdy
neoblékli uniformu – uzavřený.)
Po převratu přišlo sem tedy kung-fu a mnozí tak karate
šmahem zavrhli. Každý
trenér hlásá za výhodnější
to, co provozuje; jinak by přešel do opačného
„tábora“ a hlásal tak dál.
Má-li trenér Centra říct svůj názor, pak se
přiklání
k výhodnosti kung-fu před karate. Především proto,
že těžko udělá chybu, kdo si
představí karatistu jako člověka nižšího
intelektu, o to vyšší postavy a
hromotluka. Jeho ruce dokáží klouby vybíjet
omítku od zdi, ale už těžko
provádět jemné práce (např. přijatelně
psát). Naproti tomu má kung-fu asi 400
stylů a bezpočet škol („derivátů“ stylů).
Pracuje také se zbraněmi, které
karate vůbec neužívá. I subtilnější postava
si tedy svůj styl najde. V našem
Centru se vyučovalo kratší dobu též kung-fu
zemí Středního Východu, které se
zásadně navenek nepresentuje a veřejnost ani
netuší jeho existenci.
Pravdou je, že
nejmenovaný mistr republiky karate (Československo) kolem roku 1990 si vyzkoušel
boj karate x kung-fu ze strany jednoho z našich učitelů (ještě žák; ne mistr) a
byla zřejmá převaha kung-fu. Avšak bylo by nutno vymyslet společné jmenovatele
pro pravidla. To však by bylo nutno přirovnat k nesmyslu, kdy vosa nesmí užit
žihadlo a vznést se od podložky. Takový společný jmenovatel neexistuje, byť
jeden z TV kanálů vysílá podobný připitomělý seriál a vyhodnocuje výsledky
„zadané do počítače“ (nezmiňuje jak zadané).